Den otců

Danečkův dárek ke Dni otců

Třetí neděli v červnu mají všichni tatínkové svůj svátek a ani my s Danečkem jsme na toho svého nezapomněli. Minulý rok mi ještě s přáníčkem pro tatínka Daník nijak pomoct nemohl, ale letos už to bylo trošičku jiné. I když mu asi úplně nedocházelo, co to vlastně děláme, chtěla jsem ho zapojit co nejvíce. Vždycky jsem se těšila, až budu mít dítě ve věku, kdy spolu budeme moct malovat nebo jinak tvořit. A i když má Daneček jen necelých 16 měsíců, už to alespoň trochu jde. 

Samozřejmě jsme se nemohli pustit do ničeho náročného, takže to chtělo něco jednoduchého a rychlého. Rozhodli jsme se udělat tatínkovi motýlky z otisků nožiček. Asi každá maminka mi dá za pravdu, že děti a barvy je vcelku vražedná kombinace, která se, pokud máte doma zvědavého domácího mazlíčka jako my, ještě násobí. Takže samotné tvoření byl trochu adrenalin, ale zvládli jsme to! Na otisky jsem použila prstové barvy z Lidlu, které mi už nějaký ten pátek leží doma ve skříni. Ještě zavřené kelímky s barvami ho zabavily asi na deset minut, což je u našeho Daníka téměř zázrak. Jen je vyndával a vkládal do papírové krabičky a já jsem alespoň mohla nachystat zbytek věcí k tvoření.

Vše probíhalo pod pečlivým dozorem našeho "hlídače"!

Velkou výhodou těchto barev je, že se dají velmi jednoduše umýt, takže pokud budete mít po ruce vlhčené ubrousky a podaří se vám svou ratolest alespoň částečně uhlídat, žádná větší barevná kalamita nehrozí. I tak se mi ale fotku obarvených nožiček udělat nepodařilo, strach o foťák byl větší. Přeci jen ty barvičky byly všude a naše Pinki, přestože obvykle veškeré dění kolem ignoruje, tentokrát prostě musela být u toho. A měla jsem co dělat, abych kromě nožiček Daníka neměla na papíře a všude kolem něj i psí tlapky. 

Abych nemusela čekat celé dopoledne, než barvy zaschnou, vytáhla jsem svou oblíbenou embossovací pistoli, ale určitě by stačil i obyčejný fén. A tady přichází malá rada - nikdy nepůjčujte svým dětem své scrapbookové vybavení, je zde reálná šance, že už vám ho nebudou chtít vrátit zpátky! :-) Hračky pro děti nejsou ani zdaleka tak zábavné. 

Načasování vyšlo perfektně a jakmile jsme si dohráli s barvami, přišla na Daníka  únava, takže jsem motýlky mohla dokreslit pěkně v klidu u kafíčka.

Původní plán byl udělat přání s jedním motýlkem, ale protože se mi podařili krasavci dva a já se neuměla rozhodnout, který je lepší, z přáníčka nakonec sešlo a udělala jsem velkou stránku do PL alba. Mezi otisky jsem dokreslila tělo motýla a po probuzení Daneček jen prstíkem dotiskl konce tykadel. Potom jsem je oba vystřihla a nalepila na stránku. 

A to bych nebyla já, abych si to celé ještě nezkomplikovala. Napadla mě totiž "úžasná" myšlenka. Když už to má být stránka do alba, chybí na ní přeci fotka! Vymyslela jsem si, že vytisknu papír s nápisem "Mám Tě moc rád", dám ho Danečkovi do ruky a udělám nějakou parádní fotku. Banalita, já vím, otázka pěti minut... ha, ha! :-) 

Bylo mi jasné, že dát mu jen tak obyčejný kancelářský papír, během minuty je po něm a nápis už nikdo nepřečte. Laminovačka přišla vhod. Ale jak asi tušíte, fotit děti, obzvlášť tak, jak chcete vy, není vůbec jednoduché a ve většině případů prostě spolupracovat nebudou, i kdybyste se na hlavu stavěli. V moment, kdy mi náš tatínek napsal zprávu, že už vyjíždí z práce domů, jsme teprve začali fotit. Trošičku stres, co vám budu vykládat. Dítě samozřejmě absolutně nespolupracovalo a první fotky vypadaly asi takhle... 

Cvakli jsme asi padesát fotek a i když ani ta výsledná není nic extra, prostě už nebyl čas a muselo se finišovat. Ale snaha se přece cení. 

  

Na finální dozdobení mi zbylo opravdu jen pár minut a to jsem ještě musela uklidit ten nepořádek. Však to znáte! Na čistou čtvrtku jsem nacákala kaňky černou tuší, nalepila fotku a motýlky, do rohu přidala pár vět tatínkovi a protože jsme tvořili všichni tři, nesměl chybět ani podpis naší Pinki. Prázdná místa jsem dozdobila flitry a na horní a dolní okraj přilepila washi pásku. Není to žádný extra scrapbookový výtvor, ale ze stránky dýchá dětská tvorba a to byl záměr. Je to přeci jen Danečkův dárek :-) 

Tatínek měl samozřejmě radost a my ještě větší, že se náš výtvor líbil.

A čím jste tatínka obdarovali vy?